Petr a Honza, dva kluci jak lusk z pražských práv, se rozhodli prokrastinovat přípravu na státnice pořádným trekingem v horách. Petr, vysoký blonďák s očima jako bazén a postavou, co by mu záviděl i Chris Hemsworth, byl známý tím, že do všeho šel po hlavě. Honza, menší týpek s vlnitými vlasy jako frontman indie kapely, byl spíš ten, co by radši scrolloval Instagramem, než lezl na hory.
Slunce pražilo jak CZC v Black Friday, když se oba snažili vyšplhat na Sněžku. Petr, s krosnou narvanou k prasknutí, se furt otáčel po Honzovi.
"Ty vole, Honzo, pohni kostrou! Takhle tam budem, až vyjde Half-Life 3," řval Petr přes rameno.
Honza, rudý jak rajče a zpocený jak myš, sotva popadal dech: "Sorry jako, kdybys tam neměl celou svou gaming sestavu..."
Petr se rozchechtal: "Co kdyby nás tady chytla ponorková nemoc? Musíme mít nějakou zábavu!"
Honza protočil očima, ale musel se usmát. Petrův humor a jeho věčně pozitivní vibe byly důvody, proč se do něj zbouchnul. Jasně, že mu to nikdy neřekl - bál se, že by to posralo jejich bromance.
Když dorazili k horskému jezeru, oba jen koukali s otevřenou hubou. Voda byla průzračná jak gin v jejich oblíbeném baru a okolní hory vypadaly jak pozadí z Windows XP.
"Ty kráso, tohle je jak z National Geographic!" vydechl Honza.
"Čekuj tohle," zavolal Petr a začal ze sebe házet hadry.
Honza se snažil nekoukat na Petrovo tělo, ale bylo to jak snažit se ignorovat novou notifikaci - prostě nemožný. Petr měl tělo jak z Men's Health, zatímco Honza se cítil spíš jako obal od Twixu.
Zrovna když se chystali skočit do vody, uslyšeli hlasité hučení. Nad jezerem se objevil dron s kamerou.
"Co to sakra...?" vykřikl Petr.
Z křoví vyběhl chlápek s ovladačem. "Sorry, kluci! Natáčím dokument o přírodě. Nechtěl jsem vás vyděsit."
Chvíli si povídali s dokumentaristou, který jim ukázal pár epických záběrů hor. Pak se konečně mohli vrhnout do vody.
Voda byla ledová, ale osvěžující. Plavali a cákali se jako malí kluci, smích se rozléhal nad hladinou. Honza si nemohl pomoct, ale cítil, jak se jeho city k Petrovi ještě prohlubují.
Když vylezli ven, slunce už zapadalo jak baterka na starým iPhonu. Najednou se zvedl vítr jak na metalovým koncertě a spustil se liják.
"Do prdele, musíme najít úkryt!" řval Petr přes burácení hromu.
Naštěstí našli malou jeskyni, akorát když začalo pršet jak z konve.
Když vlezli dovnitř, nejdřív svoje útočiště řádně prozkoumali. Hlavně se báli případné ubytované zvěře. Nakonec v rohu objevili několik zaprášených balíčků.
"Hele, co to tu je?" zašeptal Honza a opatrně jeden z balíčků zvedl.
"To vypadá jak... stará turistická výbava," řekl Petr, když rozbalil jeden z pytlů. "Koukej, tady je deník!"
Při světle baterky z mobilu četli zápisky turisty z 80. let, který tu musel stejně jako oni přečkat bouři. Popisoval stejnou cestu, jakou šli dnes oni. Zmínil to samé jezero a nahaté koupání v ledové vodě. Jenom zážitek s dronem pochopitelně chyběl. Poslední zápis byl dojemným vyznáním přátelství a náklonnosti k jeho nejlepšímu kamarádovi, se kterým cestoval.
"Wow," vydechl Honza, "historie se opakuje, co?"
Petr se na něj podíval, v očích mu jiskřilo. "Možná je čas napsat naši vlastní kapitolu."
“Víš co kámo, není mi jasný, proč to tu zůstalo. Snad se jim nic nestalo,” uvažoval Honza.
“Těžko říct. Třeba to tu zapomněl ve spěchu, ale zase by se sem kdykoliv mohl vrátit, ne?”
“Nevím, nemám z toho dobrý pocit.”
Promočení a prokřehlí se k sobě tiskli jak dvě lžičky v šuplíku. Petr vytáhl z báglu termo-deku a přehodil ji přes ně.
"Asi tu budem muset přečkat noc," řekl Petr a objal Honzu kolem ramen. "Snad nás tu nenajde Yetti."
Honzovi bušilo srdce jak na techno párty. Byli si tak blízko, cejtil teplo Petrova těla, vůni jeho parfému míchanou s potem.
"Petře, já... už dlouho ti chci něco říct," začal nejistě Honza.
Petr se na něj podíval, oči mu svítily jak neony na Václaváku. "Myslím, že vím co," zašeptal a jemně ho políbil.
Honza na moment ztuhnul jak při blue screenu, ale pak polibek opětoval. V tu chvíli bylo všechno ostatní na mute. Byli jen oni dva, jejich splašený srdce a vášnivý polibky.
Když se konečně odlepili, oba lapali po dechu jak ryby na suchu.
"Jak dlouho...?" zeptal se Honza.
Petr se usmál. "Už od prváku. Ale bál jsem se ti to říct. Nechtěl jsem posrat naše kamarádství."
Honza se zasmál. "To je vtipný. Já cejtil to samý."
Leželi vedle sebe na spojených spacácích, jejich těla se k sobě nedočkavě tiskla. Petr něžně políbil Honzu na krk a pomalu mu vyhrnul tričko a šátral za opaskem tak dlouho až ho rozepnul. Střídavě ho hladil po bobtnající bouli v rozkroku anebo nechal své rty zanechávat horkou stopu na Honzově hrudi. Honza tiše vzdychal, prsty propletené v Petrových vlasech, když Petr pokračoval ve svém objevování vzrušeného těla.
Vzduch v jeskyni zhoustl napětím a touhou. Honzovy vzdechy pronikaly do nočního ticha stále intenzivněji, jak Petr s důkladnou péčí vyjadřoval svými ústy lásku a vášeň. Honza se chvěl pod Petrovým něžným, ale zručným počínáním, jeho tělo reagovalo na každý dotek a pohyb. Ztraceni v momentu vzájemného objevování a potěšení, oba cítili, že toto je začátek něčeho krásného a hlubokého.
Výtrysk Honzovy touhy na sebe nenechal dlouho čekat. Jeho mladé tělo se vzepjalo v milostné křeči a všechno vděčně křičelo v explozi rozkoše. Petr chtěl, aby si Honza, nyní již jeho milenec a možná i víc, užil nádherné uvolnění a pocity sounáležitosti.
Nechával doznít Honzův intenzivní prožitek a sám se, vzrušený a napjatý, přivedl ke gejzíru slasti.
“Na tuhle nádheru jsme museli čekat tak dlouho,” poznamenal Honza a vděčně Petra líbal dlouhými polibky.
“Jsi krásnej kluk, děkuju za tuhle noc,” dodal Petr.
Dlouho nemohli usnout. Tiskli se k sobě a dýchali si do tváří a vždycky, když si mysleli, že už mají rty od líbání zcela opuchlé, spustila se nová vlna polibků a něžností. Nemohli se vzájemného spojení nabažit, připadalo jim, že musí dohnat vše, co dosud zameškali.
Ráno je probudily sluneční paprsky, co se draly do jeskyně jak paparazzi za celebritou. Petr něžně pohladil Honzu po tváři.
"Dobré ráno, krásko," zašvitořil Petr.
Honza se protáhl a usmál se. "Dobré ráno. Víš, že jsem se bál, že to byl jen sen? Jako když ti padne royal flush v pokeru."
Petr se zasmál a dal mu pusu. "Žádnej sen, bro. Je to real jako tvoje láska k memes."
Když se chystali opustit jeskyni, všimli si, že déšť během noci odplavil část půdy před vchodem, odhalujíc něco lesklého.
"Co to sakra je?" zeptal se Honza a začal opatrně odhrabávat hlínu.
Za chvíli objevili starou plechovou krabici. Když ji otevřeli, našli v ní několik socialistických bankovek, zašlou krabičku od kondomů značky Primeros a několik výstřižků z Lidové demokracie. K tomu byl přiložený rukou psaný vzkaz. Byl od toho samého turisty, jehož zápisky našli uvnitř jeskyně.
"'Pro toho, kdo najde tento poklad: Ať už jste kdokoli a ať je už jakákoliv doba, vězte, že věci pomíjejí, ale skutečné bohatství je v lásce a přátelství. Doufám, že vás toto místo svede dohromady stejně jako nás dva. S láskou, J+M'," přečetl Petr nahlas.
“No ty krááso, že oni se tady přes noc taky muchlovali!”
Oba se na sebe podívali, dojatí tímto nečekaným objevem a jeho významem.
"No není to romantický?" řekl Honza měkce.
Petr ho objal a políbil. "To rozhodně. Něco nám to chce říct. Tahle jeskyně je výrobní linka na lásku. Kdo v ní přečká noc, zamiluje se."
“Hustý, kámo!” culi se Honza.
S plnými žaludky z proteinových tyčinek, co měli v batohu, a s novým elánem se pak vydali na další cestu. Šli ruku v ruce, občas si vyměnili zamilovaný pohled nebo rychlou pusu.
"Víš," řekl nakonec Honza, "nikdy jsem si nemyslel, že náš výlet skončí takhle. Ale jsem za to vděčnej jak za fungující Wi-Fi v kavárně."
Petr ho objal kolem pasu. "Já taky. A víš co? Myslím, že tohle je začátek něčeho epickýho."
Jak stoupali po horský stezce, věděli, že ať už je čeká cokoliv, zvládnou to spolu. Jejich smích se rozléhal horami, mísil se se zpěvem ptáků a šuměním větru. Byl to začátek nové kapitoly jejich života – kapitoly plný lásky, joy a společných dobrodružství. A kdo ví, možná jednoho dne budou vyprávět tenhle příběh svým followerům na Instagramu.
Líbila se Ti povídka? Dej lajk nebo ji sdílej. Chceš náš blog podpořit? Zvaž dobrovolný příspěvek. Díky!
Comentários