Znáš to, ne? Odcházíš z práce a v klacku ti hučí, až to bolí. Prcal bys, až bys brečel a doma jenom otrávená stará, která apaticky sedí u kafe a zajímá jí jenom novej díl Ulice.
Vůbec se ti za ní nechce, ale musíš vyzvednout holku z baletu a kluka z družiny. Jdeš na parkoviště k autu, potkáváš jednoho pěknýho samce za druhým a představuješ si, jaký by to bylo super rozepnout mu poklopec, zakleknout a pořádně mu vykouřit jeho tvrdýho ptáka s pěkným, lesklým žaludem.
Do toho ti volá šéf! Je to deset minut, cos vypadl z kanclu a on zase otravuje s nějakou totální píčovinou, co můžete klidně pořešit zejtra. Nevezmeš to, jen ztlumíš zvonění. V rozkroku dál nepříjemný pnutí a chuť se parádně vycákat někomu do krku. Obří koule tě tlačej, protože jsou napumpovaný nadržeností a tak si je musíš nenápadně srovnat v trenkách, aby aspoň na chvíli přestaly bolet takovou tou zvláštní nebolestí.
Teď lituješ, že sis ho nevyhonil po obědě v práci na hajzlu jako vždycky, protože ten tlak nadrženosti se nedá vydržet. Přemejšlíš, že cestou někde zastavíš u lesa a ulevíš si v autě při tom videu, jak tam tři mrdaj jednoho frajera a zcákaj mu jeho do ruda vymrdanou díru.
Při tom pomyšlení ti začne znova tvrdnout kláda a pokradmu se podíváš na hodinky, jak jsi na tom s časem. No, při troše dobrý vůle, když nebude kolona, bys nějakejch deset, patnáct, minut mohl vyšetřit. Možná dvacet, když na to šlápneš.
Péro se znova šponuje a sotva se ti vejde do rozkroku. Bolestivá boule pod pasem se vzdouvá a ty se vyděšeně rozhlížíš kolem, jestli to někdo nevidí. Zoufale to potřebuješ a tak vítězí varianta zastávka u lesa, balet nebalet. Holka, když tak chvíli počká, stejně jí to převlíkání vždycky děsně trvá.
Tak přesně v takovým stavu jsem teď já. Neskutečně nadrbanej s rostoucím pérem uvězněným v látce, což se mu vůbec nelíbí. Mám pocit, že začnu cákat hned, jak vystrčí svůj nedočkavej žalud z trenclí ven. Je rozhodnuto, stavím se u lesíka, co je pět minut před baletní školou.
Hned mám lepší náladu, tělem se rozlejvá adrenalin, startuju. Snažím se jet svižně, naštěstí to dneska celkem jede, to je těch dvacet minut k dobru. Jet o trochu pozdějc, už se to nebude dát. Nedočkavě se vrtím v sedačce a nejradši bych si ho vyndal už teď, při čekání na zelenou.
Tady na tý křižovatce je to vždycky na píču, čeká se tu fakt dlouho. Levačkou pomalu rozepínám poklopec a jedním prstem sáhnu dovnitř. Trenky jsou na lemu mokrý, už slintám. Přejedu po žaludu prstem a rozmatlávám to po něm, je to tak příjemný. Znova tvrdnu a on se už snaží prodrat ven. Nechávám to tak, ale rozhlížím se, jestli mě někdo nevidí.
Naštěstí si každej hledí svýho, tak jsem teda za hustýho, nechávám ocas trčet z kalhot a jedu. Je to vzrušující. Už nemyslím na nic jinýho, jen tam už dojet a udělat si to. Budu cákat v autě, nebo si zalezu do lesíka a vyhoním si ho venku?
Teď vůbec nevím. V autě je to asi bezpečnější, ale venku zase lákavější. Vystavit se se svým nadrženým ocasem na čerstvým vzduchu, nechat se hladit větříkem po holým zadku. Jo, zkusím vylízt ven a uvidím.
Konečně jsem tady! Jakej mám čas? Dobrý! Parkuju na trávě u cesty za zastávkou autobusu a nemůžu se dočkat. Péro strkám zpátky, ale zip už nezapínám. Už za chvíli ho přece zase vyndám.
Nedočkavě mizím v lesíku a hledám nějaký vhodný místo. Choděj tu s čoklama nebo na procházky s kočárkama, tak abych měl aspoň chvíli soukromí. Hledám teda nějaký křoví, ale nic to zrovna úplně není. Nemám se vrátit k variantě auto? Nemůžu tu půl hodiny hledat místo na honění.
Rozhoduju se, že ještě zkusím ujít pár metrů. Přece jen ta chuť vystříkat se venku je silná. V ocase mi hučí pořád víc, nedá se to už ovládnout. Musím se už udělat!
Konečně nacházím super místo. Pás nízkej, hustej smrčků, sice u cesty, ale schovám se v nich úplně s přehledem.
Sice se ještě rozhlížím do všech stran, ale už si stahuju kalhoty ke kolenům a konečně ho vysvobozuju. Je tak těžkej, tak nadrženej a tak nedočkavej. Okamžitě se staví do pozoru, nemusím vůbec nic dělat.
Drze trčí vzhůru, je tvrdej a pulzuje v něm chtíč a touha po vycákání. Plivnu shora na žalud a trefa! Mám skvělej trénink. Začínám honit. Pěkně pomalu, je to úžasný. Nasliním si znova trochu ruku a teď je to honění zase o kus příjemnější.
Áaa, paráda! Prohrabuju si koule a cítím, jak pohyb předkožky přes zrudlej žalud dělá dobře celýmu mýmu tělu. Péro ještě víc kamení, je prokrvený jako nikdy. Nemá cenu ani pouštět video, protože i bez toho budu za chvíli. Jen si to ještě chci chvíli užívat, je to tak příjemný.
Ty vole, co je? Kousek od mýho úkrytu zastavuje auto. To snad ne, to mám jako po honění. Už mi chybí jen pár tahů a budu! No do prdele …
Natahuju hlavu skrz větývky, abych zjistil, co se vlastně děje.
No fakt že jo. Nějakej votrapa se musí přisrat zrovna sem! A zrovna teď, když mám rozhoněno. Nemám já to smůlu? Zandavám smutně péro zpátky, což vůbec nejde a jemu se absolutně nechce.
Co ten týpek v tom autě tady vlastně dělá? Přijel venčit psa? Žádnýho nevidím. Vypíná motor a čumí do mobilu. Ach jo, zrovna teď! Musím se vrátit a dodělat se v autě, ale už teď vím, že to prostě nebude ono! Honikaz jeden!
Změklý péro se mi už do poklopce vejde a já lehce nasraně hledám cestu ze stromků ven. Jenže si něčeho všimnu. Periferně, jak jsem otočil hlavu směrem k mýmu autu, jsem něco zahlíd. Něco hodně známýho, pohyby těl na displeji mobilu. On čumí na porno! On přijel honit!
“Tys začal beze mě?”
Ani nestíhám zpracovávat informace, prostě najednou se tu zezadu objevil další týpek, otevírá dveře auta a sedá si na místo spolujezdce.
No to je masakr! Oni se tu scházej, aby si kouřili čuráky! Aspoň máme jasno pánové, že?
Ty vole, co mám teď dělat? Sám mám rozhoněnej vocas, jsem nasranej a nevystříkanej, potřebuju za chvíli jet do tý posraný družiny nebo kam a tady dva týpci si budou užívat?
Jsem totálně v prdeli. Jedna moje část velí, abych to tady dneska odpískal a jel, ale ta druhá, nadržená a zvědavá mi nedovolí hnout se z místa.
Týpci si právě začali vybalovat rozkroky. Moc toho nevidím, protože stojím blbě, dál v lesíku, ale vypadá to, že si křížem honěj ocasy. Každej tomu druhýmu. Potřebuju jít blíž.
Jo, přesně, jsou tam rozcapený, kalhoty u kolen a pěkně si je navzájem škádlej.
No ale teď už vidím zase kulový! Spolujezdec se ohýbá k péru řidiče a tím mi zádama blokuje výhled. Jde mu ho hulit.
To je hustý! Nikdy jsem nic podobnýho neviděl, nezažil. To je sen tohle! Můj ocas roste, už se ho ani nesnažím nacpat dovnitř, nechávám ho luftovat a sleduju jak zas ztvrdnul a drze trčí do jehličí. Cha, chá, ono se to rýmuje! ;-)
“Co tu šmíruješ?” spolujezdec stahuje okýnko a haleká na mě.
Dělá se mi zle, nevím, jak mě mohli vidět. Poplašeně se rozhlížím kolem se, trochu rudnu, v ruce pořád tvrdý péro.
“Pojďte ven, kluci, mám tu prima místo,” nevím, kde se to ve mě bere, ale hraju vabank. Všechno nebo nic!
Spolujezdec se otočí na řidiče, ten přikejvne a oba lezou z auta, ocasy venku, kalhoty pořád u kolen.
Celej se třesu, ale za pár vteřin už stojíme v kroužku na mým plácku mezi smrčky a já se nemůžu vynadívat na dva tvrdý ocasy vedle mě.
Začínáme si na ně sahat, honit a já to pak absolutně nevydržím a zakleknu.
Láduju si do pusy na střídačku obě jejich péra, chtěl bych je oba naráz, ale maj obří žaludy a oba tam prostě nenarvu.
Oni stojej, nic neříkaj, ale nechávaj se obsloužit, pulzující ocasy kamenný, žíly naběhlý, tak snad se jim to líbí.
Mě se to líbí moc, stíhám u toho honit. Ale kdybys věděl, jak jim ty péra voněj! To se nedá popsat.
“Ty voe, počkej eště chvíli, už budu,” říká řidič.
Vstávám, chvíli jen tak pohoňujeme, prohlížím si naše tři ocasy v našem lesním kroužku. Lesní kroužek! Dobrej nápad! To zavedeme. ;-)
Teď zaklekli oni! Starají se mi o péro a už dlouho mi ho tak dobře někdo nehulil. Úplně přesně jak to mám rád, ani moc silně, ani moc jemně.
Koule se mi svíraj, péro je vyšponovaný a jejich kuřba je prostě fantastická. Už to na mě jde.
“Už budu,” zašeptám a trochu mě to už teď sere, protože bych to rád dělal celej večer tohle.
Oba se zvedají a všichni tři v našem lesním kroužku honíme. Ruce kmitají, koule v pytlích poskakujou a žaludy rytmicky vystrkujou svoje růžový tváře.
První stříkám já. Lítá to ze mě tak, že musím trochu ustoupit, abych jim nezcákal hadry. Podlamujou se mi nohy. Tolik stříkanců jsem u sebe ještě nikdy neviděl.
Oni taky ne, omámeně sledujou, moje brutální cákání a skoro zároveň spolu ze sebe pumpujou bílý lajny čerstvý mrdky.
Jsme trochu udejchaný, ale šťastně vystříkaný, spolujezdec se na mě dokonce usmívá.
“Máš hezký péro,” říká řidič, “dáš mi číslo?”
“Dám,” jsem nadšenej, že to má tak skvělej vývoj.
“Jak si tě mám uložit?” ptá se.
“Lesní kroužek?”
“Lesní kroužek,” smějou se.
Jsem dobrej!
Oklepáváme změklý péra a jen velmi neradi je zavíráme zpátky do trenkovýho vězení. Už abych ho mohl zase vytáhnout!
No ty vole průser! Balet, družina, stará mě zabije!
Ve spěchu mávnu na chlapy a metelím ke svýmu autu. V rychlosti vytáčím číslo dcery, ale stejně mi to nakonec nedá, abych si je ještě při otáčení neprohlídnul a těším se na další Lesní kroužek.
Líbila se Ti povídka? Dej lajk nebo ji sdílej. Chceš náš blog podpořit? Zvaž dobrovolný příspěvek. Díky!
Comments