Líbám ho na krku, pomalu se uklidňuje. Otírám mu slzy. Otáčí se ke mě, naše rty se dotýkají, ale k polibku dochází až za okamžik.

Žít v permanentním stínu své jinakosti je heroický výkon a neobstojí v něm žádná padavka. Jen silní a zralí muži.

Sundaváme boty a kalhoty. Voda je tu mělká, mělo by to stačit. Stojím v trenkách před svým šéfem a připadám si jako totální idiot.

Tak jsem pobíhal po pódiu v plyšový imitaci tygra a řval jako o život. Morlor se dostal do rauše. Funěl a potil se jako prase.

Vleču se nocí už nejmíň deset mil. Narvanej v plný bojový výstroji, na zádech aspoň padesát liber vybavení. Pochybuju, že jdu správně ...

Drsňák Berry si dělá pohodlí a roztahuje nohy od sebe. Je to prostě samec. Je si tak jistej sám sebou, až z toho bolí. Nádhernej chlap ...

Berry přede mnou zastavuje. Jsem rudej až na prdeli. Dívá se mi nehnutě do očí a mám pocit, že celej vleze do mě a vykuchá ...

„Eriku, radši to už nedělej. Necháme toho. Vážně!“ říkám, ale z mých úst vzápětí vycházejí vzdechy vzrušení.

Plácek u vody byl v pozoru. Zkrátka přišlo nové tělo a muselo projít vstupní kontrolou. Bez ohledu na vlastnosti a lidskou podstatu...

Když jsem se jednu chvíli otočil, fousáč nikde. K čemu tady sakra tolik kroutím tou prdelí?

Zatáhnul závěsy a pustil nějaký pomalý písničky, který jsem neznal. Pak shodil župan a lehnul si na břicho na tu postel. Ty jo, to byl teda

Stál jsem pořád nahej uprostřed přetopený, totálně nechutně zařízený místnosti se zlatýma tapetama a nábytkem z bílý kůže a čekal ...

Neříkám nic. Nemá to cenu. Koukám se na něho. Je pořád tak krásnej. Jeho hluboký oči konejší a slova hladí.

Dotýkám se pod košilí jeho nahýho těla, hladím svaly, přejíždím mu zadku. Nemůžu se toho nabažit, nemůžu přestat.

Didi zaječí, jako že née, zřejmě jenom ze slušnosti. Jakmile se ho dotknu, celej se natřásá a kroutí.

Přitiskneme se k sobě, líbáme se. Moc dlouho, ale ne. Zajíždí mi pod tričko, rozepíná poklopec a jde do podřepu.

A pak to přišlo. Rána pěstí do zubů, až jsem odlítl stranou a zřetelný křupnutí, který signalizovalo, že to jeden z nich neustál.

Stál tam nade mnou a já čekal, že mě každou chvíli skope do koule. Bál jsem se podívat nahoru.

Stál rozkročenej jak vládce světa, rovný záda, silný ruce mírně od těla. Okázale ležérní, arogantně přezíravej mužskej, co mu jsou všichni..

Pravda byla ale taková, že jsem ho chtěl mít na očích. Chtěl jsem ho mít blízko, chtěl jsem se k němu dostat, chtěl jsem z něho strhat ...