Plácek u vody byl v pozoru. Zkrátka přišlo nové tělo a muselo projít vstupní kontrolou. Bez ohledu na vlastnosti a lidskou podstatu...

Zase si zapíše bod do svého samčího účtu. A já dobře vím, že ten účet má hodně položek a hodně roztažených děr. 

Snažím se ze své představivosti vymámit, co skrývá pod svýma maskáčovýma kraťasama? Jakou tam má výbavu? Macatý ocas? Nalité koule?

Ke stolu s uvadajícím Prasákem se blíží ztepilý muž s hrnky, v kšiltovce a oděn do žertovné zástěry s nápisem “Pozor, házím masem!” 

Zadívám se dolů a vážně! Jeho ruka intenzivně hladí teplákovinu v místech, která už vážně dlouho nikdo nepohladil. 

Stud mnou chvílí otřásá, neboť mi naplno dochází ta hanba, kdybych byl přistižen, jak ukájím své roztoužené mužství. V pracovní době!

Najednou její ruka mizí za mými plavkami a hmatá. Vykřiknu a vyskočím. Pak zkontroluje i Michala. Na výsledek nečekám a utíkám pryč. 

„Ale prd, potřebuje ženskou, pak by neměl kdy věčně hledat nějaký naplnění života nebo jak tomu furt říká,“ přisazuje si Max.

“Vítejte na zámrdském panství, mé jméno je Michal a následujících zhruba padesát minut budu vaším průvodcem.” Stojíme s mým partnerem...

Cože?! Hulení ve zkušební kabině? Za bílýho dne? Za provozu?  No ty vole! Hlavu ovládá zděšení a panika, ale péro ví svoje.

Provokatér! Teď už je jasný, že se nám to nezdá, protože důkaz je dost evidentní a dostatečně viditelnej i z dálky. Je to macek.

Omámeně zírám, jak mám ruce připoutaný k opěradlům a jak mě tenhle blázen osočuje z krádeže. Snažím se s sebou škubat, a postavit na nohy.

Znova hmatám pod látkou a tisknu jeho tlustý péro. Zaheká fakt jak jelen v říji, nebo tak něco. Z ocasu mu teče, mám mokrou dlaň.

Líbím se mu. Musím se mu líbit, protože tuhle hru na mě narafačil on. Já mu dám Dva Kohoutky!

Nevesely truchlivy jsou mé další kroky. Vleču se s taškami, nálada sotva může být sváteční. Kde přijít k zajíčkovi na Velikonoce?

Líbali jsme se nahatý na pohovce v obýváku, tělo na tělo, ztopořený všechno, včetně konečků vlasů. Ale já nevěděl, co mám dál dělat.

"Námořníku, vyšukej mi dírku, jsem příšerně nadržený."

Dali jsme si kafe, líbali se u stolu a osahávali v rozkrocích. On mi něžně štěkal do ucha a mě to ani náhodou nepřišlo ujetý.

Prohrabuju si svoje koule a pozoruju svý lehce vypružený péro, jak se ležérně válí po stehně. Líbí se mi, mám ho rád. Já a on.

Začíná mi v něm hučet, ještě, že ležím na tom břiše. Počínající topoření se pokouším potlačit. Marně.